Evropská unie, jak ji známe, už brzy skončí
Proti dosavadní politice Evropské unie se totiž již nestaví jenom země V4, považované donedávna v Bruselu pouze za nevděčné potížisty. Do čela kritiky fungování Evropské unie a její politiky se nově postavila Itálie a po jejím boku silně kritizují postupy EU například také Rakousko i některé další zejména skandinávské země.
Italský premiér Conte ve svém nedávném proslovu v Evropském parlamentu o budoucnosti Evropy prohlásil, mimo jiné, že se EU „se strachem stáhla do procedur“ a ztratila kontakt s lidmi. Unii a její vedení také obvinil z odkládání důležitých rozhodnutí ohledně migrace a dodal, že „Evropa se nemůže vypořádávat s migrací pouze ad hoc krizovými opatřeními“. Pochopitelně za to sklidil ostrou kritiku ze strany vedení Unie i některých europoslanců, například lídra evropských socialistů Udo Bullmanna. Dle jeho názoru prý Itálie směřuje v Evropě do ekonomické a politické izolace.
Reagoval tak na diplomatickou roztržku mezi Itálií a Francií, když Francie předminulý týden odvolala svého velvyslance z Říma kvůli „bezdůvodným útokům, které nemají obdobu od druhé světové války“.
K nelibosti francouzské vlády se totiž předseda italského vládnoucího Hnutí pěti hvězd Luigi Di Maio sešel s předními představiteli hnutí žlutých vest, které již 15. týden protestují proti politice „novodobého Napoleona“ prezidenta Emmanuela Macrona. Tajnou schůzku na francouzské straně zorganizoval Christophe Chalençon – muž, který už začátkem prosince volal po demisi francouzské vlády a prezidenta. Chalençon tehdy navrhoval, aby se do čela nového kabinetu postavil generál Pierre de Villiers, bývalý vrchní velitel armády, jenž ve funkci skončil po roztržce s prezidentem Emmanuelem Macronem.
Odvolání velvyslance na konzultace je forma velmi silného a výrazného diplomatického protestu, který se používá mezi státy jen ve výjimečných krizových situacích. Od momentu, kdy Benito Mussolini 10. června 1940 vyhlásil Francii válku, tak nemá stávající situace obdoby.
Tradičně přátelské vztahy mezi Itálií a Francií však ochladly již brzy po nástupu koalice Di Maiova hnutí a protiimigrační Ligy Mattea Salviniho do vlády v Itálii. Vládnoucí italští politici opakovaně označili Francii za hlavní příčinu migrace z Afriky do Evropy, která Itálii tolik sužuje. Francie, dle jejich názoru, nedělá nic pro zlepšení ekonomické situace ve svých bývalých koloniích, odkud pochází nejvíce imigrantů, které v minulosti brutálně vykořisťovala. Matteo Salvini také prohlásil, že Francie dělá málo nebo nic pro nastolení míru v Libyi, ačkoliv se zásadním dílem podílela na destabilizaci této části afrického kontinentu.
Roztržka mezi Francií a Itálií však odráží obecnější spory v Evropské unii. Francie, Německo a některé další státy tzv. tvrdého evropského jádra prosazují co největší a co nejrychlejší centralizaci Evropské unie shora a s tím související povinnost členských států podřizovat se bez odmlouvání nařízením z Bruselu. Ta jsou ovšem formována především právě potřebami největších hráčů, tedy Německa a Francie. Na druhé straně stojí dnes čím dál silnější skupina států, která považuje dosavadní směřování Unie pod taktovkou Francie a Německa za slepou uličku a snaží se centralizační trendy v Evropské Unii omezit nebo alespoň zpomalit.
Osobně se také domnívám, že centralizační trendy v Evropě jsou velmi potřebné, neboť jen silná a centralizovaná Evropa bude schopná odpovědět na výzvy 21. století a být rovnocenným partnerem velmocem typu USA, Číny nebo Ruska. Nesmí k nim ale docházet překotně, ale postupnými kroky v delším časovém horizontu a především, výhradně z vůle jednotlivých členských států. Nikoli na základě jakéhokoli diktátu, ať již z Bruselu nebo z Paříže. Toho jsme si ve střední Evropě v minulosti užili dost a dost.
Nastávající volby do Evropského parlamentu tak, podle mého názoru, dosavadní směřování Unie hodně změní. Nedomnívám se sice, že by v novém Europarlamentu získaly již v těchto volbách absolutní většinu hlasy oponentů dosavadní politiky Unie, myslím si ale, že kritici dnešní politiky Unie získají dostatek hlasů pro to, aby se s nimi muselo vážně počítat. Ideální, i když asi v tuto chvíli nerealistický, by byl návrat Unie ke stavu před Lisabonskou smlouvou a postupné znovuvybudování Evropské unie na základě rovnosti a respektování názorů a specifik všech členských států. V opačném případě se obávám, že nás nečeká jen Brexit, ale že v blízké budoucnosti odejdou z Evropské unie i další státy, které se odmítnou nadále podřizovat diktátu z Bruselu, Paříže nebo Berlína. Podle dosavadního vývoje se zdá, že právě Itálie, jedna ze zakládajících zemí Unie, může být mezi prvními.
Milan Šarapatka
Největší hrozba z Ukrajiny, zhroucený stát
Situace na frontě mezi Ukrajinou a Ruskem nutí k zamyšlení, jak se tento konflikt bude dále vyvíjet a jaký bude mít vliv na okolní země, včetně České republiky. Žádná z možností vývoje není, bohužel, nijak optimistická.
Milan Šarapatka
Rodí se nový, multipolární svět. Zanechá Evropu v troskách?
S pádem socializmu a rozpadem Sovětského svazu se USA ujaly vedení unipolárního světa. Moc se jim to ale nepodařilo, viz Irák, Afganistán nebo Arabské jaro. Dnes se rodí nový, multipolární svět. Bude lepší než „Pax Americana“?
Milan Šarapatka
Ministerstvo cizích zájmů
České ministerstvo zahraničních věcí zcela rezignovalo na vlastní zahraniční politiku, která by sloužila naší zemi. Místo toho pouze „odečítá ze rtů“ svých patronů z NATO z EU, z Berlína nebo Washingtonu.
Milan Šarapatka
Konec demokracie v Čechách
Potlačování názorů, které nejsou konformní s názory naší vlády, ať se již jedná o válku na Ukrajině, ekonomickou krizi, green deal, nebo dění ve světě, se naší zemi dříve nebo později vymstí.
Milan Šarapatka
Lampasák na Hradě? To snad ne!
Před druhým kolem prezidentské volby obě strany vylévají jedna na druhou kýble špíny. Na jedno se ale zapomíná, a sice na profesní zázemí a historii obou kandidátů. A bývalý diplomat Kolář už podruhé zkouší prosadit "svého koně".
Milan Šarapatka
Premiér mafiánů nebo jen do sebe zahleděný akademik?
Premiér Fiala se na Primě zastal aktérů skandálu STAN. Znamená to, že chrání skupinu gangsterů, která tunelovala státní podniky nebo je to jen jeho neschopnost přijmout jakéhokoli razantní rozhodnutí? A co je pro naši zemi horší?
Milan Šarapatka
Jalové Fialovo gesto
Čemu posloužil výlet českého premiéra Fialy (a spol.) do Kyjeva? Ničemu, kromě jeho vlastní sebeprezentace.
Milan Šarapatka
Šok, zklamání, naděje
Útok Ruska na cíle na Ukrajině šokoval celý svět. Je neuvěřitelné, že se v 21. století, konflikty stále řeší válkou a nikoli jednáním. Přes všechnu hrůzu ale může tato válka fungovat také jako impuls pro novou, bezpečnější Evropu.
Milan Šarapatka
Ukrajinská neválka - Vítězové a poražení
Uběhla středa a nic! Den, jež krvelační komentátoři označili za začátek války proběhl v klidu. Útok Putinových hord na Ukrajinu se nekonal. A někteří se na to tak těšili, až se jim bradičky třásly. Prostě typický Putinův podraz.
Milan Šarapatka
Braňme našeho prezidenta!
Vítězství protibabišovské koalice je skutečností. A s jídlem roste chuť. Koalice dostala zálusk i na prezidentský post. Proto se hoho pokouší dostat z úřadu pomocí nátlaku a nedůstojných lží.
Milan Šarapatka
Prasák Feri a ti druzí
Feriho sexuální aféra hýbe českou politikou a měla by být policií důkladně prošetřena. Bude mít také vliv na přerozdání karet před volbami.
Milan Šarapatka
Zneužívání kauzy Vrbětice pro vnitropolitický boj a cizí zájmy
Opozice i koalice již šturmují do podzimních voleb a všichni se snaží využít kauzu Vrbětice pro zvýšení svých politických šancí.
Milan Šarapatka
Kauza Vrbětice přilévá olej do ohně již tak napjatým vztahům mezi velmocemi
Jsou Vrbětice zpackanou akcí ruské tajné služby ? Nebo jsou dokonce začátkem vyššího stupně konfrontace mezi velmocemi? To se možná dovíme v příštích týdnech.
Milan Šarapatka
Covid? Churchilla na nás!
Vláda má v úmyslu požádat o další nouzový stav. A co takhle vymáhat dosavadní ochranná opatření? Bez toho nemá další pokračování stavu nouze velký smysl.
Milan Šarapatka
Hyeny v Parlamentu
Místo podpory vlády s cílem společně porazit koronavirus v České republice, razí opozice v Parlamentu heslo „Čím hůř, tím líp“.
Milan Šarapatka
V čí prospěch pane Rychetský?
ČSSD se potácí na hranici volitelnosti. Z rozhodnutí ústavního soudu čiší snaha pomoci v příštích volbách konkrétní partaji.
Milan Šarapatka
Škoda ministra Prymuly!
Profesor Prymula měl jako ministr, přes všechny své nedostatky, dosud nejlepší předpoklady pandemii covidu-19 v naší republice zvládnout.
Milan Šarapatka
Boj mocných na pozadí konfliktu v Národním Karabachu
Boj o Náhorní Karabach neboli tzv. „Černou zahradu“ má historické, etnické i náboženské kořeny. Válka si ji od roku 1988 vyžádala tisíce obětí a své zájmy v ní mají nejen Rusko a Turecko, ale i další mocnosti.
Milan Šarapatka
Válka mezi členskými státy NATO?
Naleziště plynu ve Středozemním moři přililo olej do ohně už tak špatných vztahů mezi Řeckem a Tureckem. Turecko požaduje jednání o rozdělení plynu a vyhrožuje vojenským zásahem. Ve hře je ale také reinkarnace Velkého Turecka.
Milan Šarapatka
Předseda Senátu Vystrčil je ve své pýše jen malou figurkou na šachovnici velmocí
USA a Čína spolu dnes soupeří o dominaci v oblasti Pacifiku (kam patří i Tchaj-wan) a my jim, v osobě Miloše Vystrčila, sloužíme jako lakmusový papírek. Přece si sami nebudou špinit ruce.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 228
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2206x
V letech 2013-2017 jsem byl nezávislým poslancem Parlamentu ČR.