Nedávná schůzka ministrů zahraničí Ruska a USA na Jaltě byla po dlouhé době nepochybně prvním náznakem, že se neutěšenou situaci na východě Ukrajiny snad podaří v blízké budoucnosti pozitivním způsobem vyřešit.
Signalizuje, že si americké politické špičky uvědomily, že se v přípravách na zničující válku zašlo příliš daleko, a že mnohem víc potřebují spolupráci Ruska při řešení vážných krizí v Iráku, Sýrii a jinde ve světě. Jednání mezi ministry také potvrdilo tezi, že krize na Ukrajině vznikla zejména jako důsledek geopolitického soupeření mezi USA a Ruskem.
Při jednání se John Kerry velmi překvapivě rozhodl zkritizovat ukrajinského prezidenta Porošenka. Překvapil mne také Kerryho výrok, že „Krym není téma“.
A dokonce i rádio Svobodná Evropa zničehonic a „samo od sebe“ upozornilo na Porošenkovu zkorumpovanost a agentura Reuter´s připustila, že zákony na Ukrajině oslavují banderovce a další ultranacionální síly a zakazují kritiku jimi prováděných masakrů za druhé světové války.
Schůzka je na druhou stranu velmi špatnou zprávou pro představitele ukrajinského establishmentu. Byli totiž Spojenými státy, po všem tom mazání medu kolem huby, fakticky hozeni přes palubu. Proto nyní ta nesmyslná a silácká prohlášení Turčynova, že by Západ měl odpojit Rusy od SWIFTu a Turecko že by mělo zakázat ruským lodím proplouvat Bosporem do Černého moře. Proto Jaceňukova prohlášení o americkém protiraketovém deštníku na ukrajinském území. A proto Porošenkovo vysvětlování, že o míru bude ochotný diskutovat, až Rusové splní to a to… Cílem je pouze zastřít bezradnost a fakt, že současnou Ukrajinu nikdo nechce ani v EU, ani v NATO. Bezvízový styk s Unií se znovu odkládá a tak lídrům Kyjeva nezbývá než mluvit a mluvit, aby snad mezi „lidem“ nevznikl pocit, že se vzdali USA a Rusku moc snadno.
Reformy na Ukrajině prakticky nepokročily z místa a země se nezadržitelně potápí hlouběji a hlouběji. Vážnost ekonomické krize na Ukrajině dokonale vykresluje čerstvě přijatý zákon, který umožňuje vládě odmítnout splácet zahraniční dluhy. Řeč je o desítkách miliard dolarů. Je to faktické přiznání státního bankrotu, v době, kdy soukromí věřitelé Kyjeva, především shromáždění kolem rotshildovského fondu Franklin Templeton, o žádném anulování dluhů nechtějí ani slyšet. K tomu si přisadilo i Rusko s tím, že Kyjevu neodpustí tři miliardy dolarů výnosů z dluhopisů, a Putin k tomu ještě přihodil obchodní dluhy ve výši dalších 25 miliard dolarů.
A dále, Rusko se sice vyjádřilo, že nadále nehodlá bránit asociační dohodě Ukrajiny s EU, ale současně varovalo, že v takovém případě uvalí na ukrajinskou produkci „odpovídající“ cla, což zlikviduje její konkurenceschopnost na ruském trhu. Pro Ukrajinu, bohužel, navíc asociační dohoda nejspíše přinese likvidaci většiny zbylého domácího průmyslu, neboť bude zaplavena levnou produkcí z EU, zatímco ukrajinská produkce se na unijním trhu bude prosazovat spíše jen výjimečně.
Ukrajinská krize, bohužel, radikálně a pravděpodobně trvale změní ekonomické vztahy mezi EU a Ruskem. I když se situace na Ukrajině uklidní, Rusko se očividně v budoucnu bude více orientovat na prosperující Asii, BRICS a další země mimo Evropu. Teď bude spíše na nás, abychom se pomalu začali učit žít bez významnějšího podílu na ruském trhu, který byl ještě donedávna pro mnoho evropských výrobců rozhodující.
Bude velmi zajímavé sledovat reakce, jak se všichni naši protiruští komentátoři a politici, Palatové, Pazderkové, Štětinové, Schwarzenbergové a další, budou smiřovat s tím, že USA už neobhajují ty hodnoty, za které byli tolik ochotni bojovat. Až do konečného vítězství, až do posledního Ukrajince……. Budou to ignorovat a nepsat a nemluvit o tom? Anebo přiznají, že najednou Ukrajina není až tak důležitá a popřou tím své předchozí novinové bitvy za západní hodnoty? Uvidíme…..
