Vláda dnes schválila návrh novely ústavy o změně pravomocí (rozuměj, omezení) prezidenta. Chápu, jakou k tomu mají členové vlády motivaci, ale nerozumím principu.
Poprvé v historii naší republiky dostali občané privilegium zvolit si prezidenta státu v přímé volbě. Z logiky věci by takový prezident na základě mandátu od svých voličů měl mít pravomocí více než všichni předchozí prezidenti. Opak je však pravdou. My mu pravomoci chceme sebrat!
Návrh novely ústavy počítá s tím, že prezident bude při jmenování členů bankovní rady České národní banky potřebovat souhlas Senátu. Dosud jej mít nemusí. Tato změna se diskutuje již delší dobu a názory na ni se v politickém spektru liší. Něco na tom je a neměl bych problém takovou úpravu podpořit. Oponenti však budou určitě argumentovat hrozící politizací Rady ČNB.
Další návrh vlády je však již velmi diskutabilní. Jedná se o ustanovení, že vláda určuje zahraniční a vnitřní politiku České republiky. Takto navržená formulace je v jednoznačném rozporu s principem dělby moci. Není to snad Parlament, který je suverénem v naší zemi? Ústava ve svém druhém článku zdůrazňuje rozdělení moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Všechny orgány se podílejí na vnitřní a některé i na zahraniční politice státu a nikdo ji takto jednoznačně neurčuje. Parlament má svoji nezastupitelnou roli v tom, že schvaluje zákony a ústavu. Vláda je Poslanecké sněmovně odpovědná! A to jsme již dnes svědky neslýchaného arogantního jednání některých členů vlády vůči parlamentu, kdy se ve velké většině neobtěžují účastnit se jeho jednání, a to ani v situacích, kdy se projednávají jimi předkládané návrhy zákonů. Bojím se i jen pomyslet na to, co by asi dělali v případě přijetí takovéto novely!
Návrh změn připravil ministr, předseda legislativní rady vlády, Jiří Dienstbier. Přijde mi to docela symptomatické. Jako by se vůči našemu prezidentovi nejvíce vymezovali jeho neúspěšní protikandidáti v prezidentské volbě. Karel Schwarzenberg trpí neúspěchem asi nejvíce, a proto na něm nenechá ani nit suchou kvůli jeho účasti na zahraniční politice, přičemž sám naši zahraniční politiku coby její ministr prakticky pohřbil. A nyní se k němu přidává další neúspěšný kandidát, pan ministr Dienstbier. Kdo asi bude další? Pan prezident (Obchodní komory)Dlouhý, paní Bobošíková???
