Časopis Respekt se obává legitimizace azerbajdžánského režimu pozorovatelskou misí Parlamentu ČR při volbách. Zato ho nechávají úplně klidné právě proběhlé volby v Turecku i „nevolby“ třeba v Saudské Arábii nebo Kataru. Proč asi?
Prvních voleb, kterých jsem se jako pozorovatel po vstupu do českého Parlamentu zúčastnil, byly volby na Krymu. Ty, po nichž ze mě tehdejší redaktor České televize Veselovský v přímém přenosu na ČT 24 málem zaživa svlékl z kůže. Proč? No, protože jsem neříkal to, co chtěl Veselovský slyšet, ale to, co jsem tam viděl. Taková drzost, že?
Následně jsem měl možnost se zúčastnit coby pozorovatel několika jiných misí, které měly za úkol prověřit regulérnost voleb v dalších zemích světa. Jezdím na ně hlavně proto, abych se na politický vývoj v těchto zemích mohl podívat vlastníma očima. A protože nevěřím informacím, které nám podsouvají naše média. Bez výjimky. Snaží se nás manipulovat a vnutit nám názor svých šéfredaktorů, nebo možná spíše svých chlebodárců a zahraničních patronů.
Před několika dny jsem se zúčastnil v rámci delegace PSP Parlamentu ČR parlamentních voleb v Azerbajdžánu. A sotva jsem přistál zpátky na letišti v Ruzyni, dozvěděl jsem se z Bakalova pravdoláskařského Respektu, že jsme svou přítomností na volbách legitimizovali diktaturu azerbajdžánského režimu.
Vy jste na těch volbách byl pane Tabery? (takto šéfredaktor Respektu) Nejspíš nebyl……, já ano. Tak co si v tom vašem plátku vymýšlíte?
Tím vůbec nezastírám, že azerbajdžánský model parlamentní demokracie má svá specifika, odlišná od našeho. Současný stav této země nicméně dokazuje, že jde velmi rychle kupředu a nebohatnou v ní jen její mocní ale i všichni obyvatelé. A nejen to. Česká republika je významný partner Azerbajžánu, se kterým máme značný obchodní obrat a dovážíme z něj třetinu u nás zpracovávané ropy. Domnívám se, že i toto je třeba položit na misku vah.
Co je velmi zajímavé na pozici Respektu k demokracii v regionu, je také fakt, že zatímco jsou mu trnem v oku volby a režim v Azerbajdžánu, volby v Turecku, které proběhly ve stejném termínu, jsou podle něj „oukej“. V Turecku, které podporuje ISIL, v Turecku, kde je nejvíce zavřených novinářů na světě a které je po volbách na nejlepší cestě stát se autoritativním sultanátem. Jenže Turecko je členem NATO a blízkým spojencem USA. Tím pádem je asi všechno all right. Stejně tak si Respekt zapomíná všímat situace ve feudálních monarchiích jako jsou Saudská Arábie nebo třeba Katar, kde ani žádné volby nejsou.
Mnoho let jsem Respekt četl a velmi si vážil jeho zasvěcených komentářů. Bohužel se již delší dobu chová jako lehká žena, která udělá vše, za co si zákazník zaplatí.
