Ať už vezme Frederiku Mogherini čert!

Šéfka diplomacie Evropské unie Federika Mogherini se dnes při své návštěvě Prahy sešla s ministrem zahraničí Lubomírem Zaorálkem (ČSSD), s nímž probrala otázku zvládnutí současné migrační krize.

F. Mogherini údajně ocenila, že česká vláda v otázce uprchlíků zastávala při jednání v EU vyváženou a konstruktivní pozici.

Jak by také ne! Vždyť česká vláda jen poslušně provádí příkazy, které jí Brusel, potažmo Berlín, diktují. Členové vlády, pánové Sobotka, Zaorálek, Prouza a dokonce i Chovanec, který si na ostrého chlapíka vůči imigrantům jen hraje, se na kvóty a na svou porci imigrantů jen třesou. Svědčí o tom jak jejich slovní lavírování ohledně kvót tak i třeba zveřejněná devótní e-mailová korespondence premiéra Sobotky. Co na tom, že nechrání zájmy naší republiky ale jen a jen Německa a bruselských byrokratů? Možná by mezi ně chtěli také co nejdříve patřit……

Jaký je to rozdíl proti sebevědomému postoji slovenského premiéra Fica, který se v souvislosti s nedávnými událostmi v Kolíně nad Rýnem, kde byly imigranty sexuálně napadeny desítky žen, vyjádřil, že Slovensko odmítne kvóty a nebude přijímat uprchlíky ani dobrovolně. Nechce totiž, aby byly ženy sexuálně napadány jako v Německu.

Frederiku Mogherini znám ze své předchozí praxe a vždy jsem ji uznával jako razantní a zkušenou diplomatku. Byl jsem proto nadšen, když byla zvolena do čela evropské diplomacie a očekával jsem, že s ní zavane, po období nemohoucí baronky Ashtonové, v evropské diplomacii svěží vítr. Nic takového se, bohužel, nestalo.

Během půl roku přešla F. Mogherini plně na defétistické pozice Junckerovy Evropské komise a evropská diplomacie je pod jejím vedením stejně bezzubá a neschopná konkrétní akce jako tomu bylo dřív. Brusel nešetřil kritikou, když začali Maďaři stavět na svých hranicích plot, aby jim nelegální imigranti nelezli až do kuchyně. Když však své hranice začalo chránit Německo a další západoevropské země, je vše v pořádku. Kde jsou ty měsíce a měsíce diskutované hotspoty na schengenských hranicích, které mají selektovat oprávněné a neoprávněné imigranty? Neexistují! Kde je společná ochrana schengenské hranice, která měla nahradit zoufalý maďarský pokus o ochranu vlastního území před invazí imigrantů? Neexistuje a nejspíš ani nikdy nevznikne, neboť v Evropské unii prostě všichni tahají za vlastní provaz nikoli za ten společný, evropský. Jediné na co se společná evropská diplomacie dosud zmohla, je zatím nepříliš úspěšný pokus o podplacení Turecka 3 mld. EUR, aby nám sem přestalo posílat syrské uprchlíky.

Abych ale nebyl vůči F. Mogherini příliš příkrý, myslím si, že se jí de facto, bohužel, ani nemohlo podařit uspět ve sjednocení a zefektivnění evropské zahraniční politiky. Platí totiž, že kdo platí, ten také rozhoduje. A protože největším přispěvatelem do fondů EU je Německo, musí i zahraniční politika reflektovat jeho zájmy a rozhodnutí, jakkoli jsou absurdní. Německo se přijímáním uprchlíků z rozvrácené Sýrie, dosud vyrovnává, dle vlastních slov Angely Merkelové, s německou nacistickou minulostí a přetrvávajícím pocitem viny. Co na tom, že tím žene celou Evropu a její tisíciletou křesťansko-židovskou historii a kulturu do záhuby. A Francie a další velké evropské státy mu při tom zdatně sekundují.

Přestaňme se proto spoléhat na to, že za nás Brusel problém s imigranty vyřeší. Nevyřeší, neboť toho není schopen a nevyřeší ho za nás ani státy západní Evropy, Německo, Francie a další, neboť řeší vlastní, úplně jiné problémy. Ty musí nyní vyřešit, jak se naučit žít se svými neevropskými minoritami, jak je integrovat do majritní společnosti, jak zmenšit jejich frustraci a kriminalitu, jak omezit vliv radikálních wahabistických a salafistických imámů v jejich mešitách……

My, a další státy střední Evropy, máme před sebou zcela jiný úkol. Musíme zabránit tomu, abychom se nikdy v budoucnu neocitli v situaci a v problémech, v jakých je západní Evropa dnes. Nechme proto konečně Schengen Schengenem. Pokud se podaří vybudovat společnou ochranu jeho hranic, tím lépe. Ale musíme současně iniciovat společnou ochranu vlastních hranic, respektive hranic zemí Visegradské čtyřky a případně nabídnout spolupráci i dalším sousedním zemím, jako například Rakousku nebo Slovinsku. Musíme se spoléhat jen a jen na sebe!

K tomu nám ale dosavadní opatření českého ministerstva vnitra nebo tři sta českých vojáčků, údajně připravených, dle slov náčelníka GŠ AČR, posílit ochranu českých hranic, asi stačit nebudou!