Válka!
V souvislosti s úterním teroristickým činem v Bruselu si vzpomínám na reakci Spojených států poté co Al-Kájda zaútočila 11.září 2001 na cíle v USA. „Jsme ve válce a nepřítele zničíme“, prohlásil bezprostředně po atacích tehdejší americký prezident Bush. V jakém kontrastu proti tomuto prohlášení je mnichovanství Evropské unie. Nemluvím o nabubřelých slovech a planých gestech evropských politiků, mluvím o činech. Vzpomeňme si jen na předchozí teroristické ataky v Londýně, Paříži, Madridu. Také po nich se vzedmula vlna prohlášení o tom, jak Evropa s terorismem zatočí. A co se stalo? Kromě několika nanicovatých demonstrací na podporu Charlie Hebbdo vlastně nic. Politici znovu pronášejí patetické proslovy o „solidaritě“ a nutné „obraně evropských hodnot“, v mešitách v evropských městech jsou dál salafistickými imámy rekrutováni bojovníci pro svatou válku Islámského státu, a obyvatelé měst ale i policie se bojí vstoupit do čtvrtí, kde vládne právo šaría.
Američané při svém boji proti Al-Kájdě udělali jistě spoustu chyb, ale měli alespoň kuráž se zlu postavit. A co děláme my? Jenom mluvíme. A přitom je mezi útokem 11. září v New Yorku a posledním útokem v Bruselu, i těmi před ním, jasná paralela. Dnes se Evropa nachází ve válce a musíme konečně pochopit, že je nejvyšší čas se nepříteli začít reálně bránit. To znamená, kromě jiného, uzavřít a důsledně chránit hranice, vykázat všechny, kteří nerespektují naše zákony a naše zvyky a také všechny cizince, kteří v Evropě páchají přestupky nebo trestné činy. Určitě ale není řešením přivítat v Německu milion imigrantů, přičemž možná polovina z nich přišla do Evropy s falešnými doklady nebo zcela bez nich. A řešením určitě není ani dohoda s Tureckem, na konci které by bezvízový styk získalo 75 milionů Turků.
Úterní bruselské atentáty, které si vyžádaly přes třicet mrtvých, více než na schopnost teroristů páchat krvavé atentáty ve jménu Islámského státu, poukazují na situaci v Belgii, na absolutní neschopnost se tomuto zlu bránit.Už to, jak dlouho trvalo nalezení Salaha Abdeslama, který se ukrýval v bruselské čtvrti Molenbeek, ukazuje na fatální slabiny belgických bezpečnostních sil. Například na neschopnost infiltrovat se mezi muslimské radikály. Abdeslama objevili belgičtí policisté pouze náhodou při rutinní razii.
Na druhé straně to byla ale především Evropská unie jako celek, která hrubě podcenila svoji bezpečnost. Řada bezpečnostních opatření, například fungování Schengenu nebo přijímání uprchlíků, je přijímaná na celoevropské úrovni. Belgickou vládu a bezpečnostní složky můžeme kritizovat, ale problém je, že fakticky nefunguje bezpečnostní systém Evropské unie. Její členské státy jsou konfrontovány s nebezpečím z vnějšku, ale pokud tento tlak není koordinován Evropskou unií, mají jen omezené možnosti. Zásadní tedy není selhání Belgie, ale selhání celku, Evropské unie. Bezpečnostní politika Evropské unie, pokud tedy vůbec nějakou má, selhává dlouhodobě. Je proto čas, aby se ti, kteří jsou za ni zodpovědní, v první řadě celá Evropská komise, přijali za současnou situaci zodpovědnost a ze svých funkcí odešli. Přešlapují pouze na místě, v důsledku čehož umírají nevinní lidé.
Největším nebezpečím pro současnou Evropu jsou muslimské menšiny v západních zemích, ze kterých se rekrutuje většina atentátníků. Radikalizují se v mešitách vedených salafistickými duchovními nebo ve věznicích, kam se často mnozí obyvatelé ghet dostanou. Ve francouzských nebo belgických věznicích sedí velká část muslimů, kterých si nikdo nevšímá. Věznice jsou ideální živnou půdou pro radikalizaci. Západoevropští politici po desetiletí sice proklamují, co všechno je třeba s minoritami udělat, ale nedělají nic. Dobře je to vidět ve čtvrtích jako je například bruselský i Molenbeek, kde se terorista Abdeslam skrýval celé měsíce. „Belgie, ale i další země, strašně podcenily muslimské minority. Podcenily fakt, že se jejich děti nikdy nestaly „Belgičany, Francouzy“, součástí jejich majoritní společnosti.
Pro západoevropské levicové strany byl příchod imigrantů v 50.-70. letech lákavý jakožto potenciální posílení jejich voličstva. Proto nad problémy s integrací přivíraly oči. Ovoce této politiky sklízíme nyní my. Je otázkou, zda tuto situaci lze ještě vůbec změnit, zda je lze úspěšně integrovat nyní, kdy v ghettech žije již 3. generace imigrantů, na kterou má obrovský vliv radikální islám importovaný ze Středního východu. Dost o tom pochybuji. Ale jsou to jejich občané a zkusit se to musí. Nepochybně, pokud vůbec uspějí, bude to velmi dlouhodobý a bolestný proces.
Již dříve jsem psal o tom, že bychom si měli vzít vzor z Izraele. Je státem, který se brání teroristickým útokům od samého vzniku. A tento boj dlouhodobě vyhrává. Domnívám se, že i my budeme muset žít několik příštích let, nebo možná desetiletí tak, jako žijí obyvatele Izraele, tj. ve střehu, s vědomím, že útok teroristy může přijít kdykoli a odkudkoli. Uvědomme si, že náš nepřítel má dnes své významné zázemí přímo v Evropě, v Kosovu a v Bosně a Hercegovině, doslova „za humny“.
Evropská unie je v reálné válce s Islámským státem a všemi, kdo tento zrůdný režim podporují. To je potřeba si konečně říct na rovinu a jakákoli politická korektnost je této situaci jenom na škodu.
Milan Šarapatka
Největší hrozba z Ukrajiny, zhroucený stát
Situace na frontě mezi Ukrajinou a Ruskem nutí k zamyšlení, jak se tento konflikt bude dále vyvíjet a jaký bude mít vliv na okolní země, včetně České republiky. Žádná z možností vývoje není, bohužel, nijak optimistická.
Milan Šarapatka
Rodí se nový, multipolární svět. Zanechá Evropu v troskách?
S pádem socializmu a rozpadem Sovětského svazu se USA ujaly vedení unipolárního světa. Moc se jim to ale nepodařilo, viz Irák, Afganistán nebo Arabské jaro. Dnes se rodí nový, multipolární svět. Bude lepší než „Pax Americana“?
Milan Šarapatka
Ministerstvo cizích zájmů
České ministerstvo zahraničních věcí zcela rezignovalo na vlastní zahraniční politiku, která by sloužila naší zemi. Místo toho pouze „odečítá ze rtů“ svých patronů z NATO z EU, z Berlína nebo Washingtonu.
Milan Šarapatka
Konec demokracie v Čechách
Potlačování názorů, které nejsou konformní s názory naší vlády, ať se již jedná o válku na Ukrajině, ekonomickou krizi, green deal, nebo dění ve světě, se naší zemi dříve nebo později vymstí.
Milan Šarapatka
Lampasák na Hradě? To snad ne!
Před druhým kolem prezidentské volby obě strany vylévají jedna na druhou kýble špíny. Na jedno se ale zapomíná, a sice na profesní zázemí a historii obou kandidátů. A bývalý diplomat Kolář už podruhé zkouší prosadit "svého koně".
Milan Šarapatka
Premiér mafiánů nebo jen do sebe zahleděný akademik?
Premiér Fiala se na Primě zastal aktérů skandálu STAN. Znamená to, že chrání skupinu gangsterů, která tunelovala státní podniky nebo je to jen jeho neschopnost přijmout jakéhokoli razantní rozhodnutí? A co je pro naši zemi horší?
Milan Šarapatka
Jalové Fialovo gesto
Čemu posloužil výlet českého premiéra Fialy (a spol.) do Kyjeva? Ničemu, kromě jeho vlastní sebeprezentace.
Milan Šarapatka
Šok, zklamání, naděje
Útok Ruska na cíle na Ukrajině šokoval celý svět. Je neuvěřitelné, že se v 21. století, konflikty stále řeší válkou a nikoli jednáním. Přes všechnu hrůzu ale může tato válka fungovat také jako impuls pro novou, bezpečnější Evropu.
Milan Šarapatka
Ukrajinská neválka - Vítězové a poražení
Uběhla středa a nic! Den, jež krvelační komentátoři označili za začátek války proběhl v klidu. Útok Putinových hord na Ukrajinu se nekonal. A někteří se na to tak těšili, až se jim bradičky třásly. Prostě typický Putinův podraz.
Milan Šarapatka
Braňme našeho prezidenta!
Vítězství protibabišovské koalice je skutečností. A s jídlem roste chuť. Koalice dostala zálusk i na prezidentský post. Proto se hoho pokouší dostat z úřadu pomocí nátlaku a nedůstojných lží.
Milan Šarapatka
Prasák Feri a ti druzí
Feriho sexuální aféra hýbe českou politikou a měla by být policií důkladně prošetřena. Bude mít také vliv na přerozdání karet před volbami.
Milan Šarapatka
Zneužívání kauzy Vrbětice pro vnitropolitický boj a cizí zájmy
Opozice i koalice již šturmují do podzimních voleb a všichni se snaží využít kauzu Vrbětice pro zvýšení svých politických šancí.
Milan Šarapatka
Kauza Vrbětice přilévá olej do ohně již tak napjatým vztahům mezi velmocemi
Jsou Vrbětice zpackanou akcí ruské tajné služby ? Nebo jsou dokonce začátkem vyššího stupně konfrontace mezi velmocemi? To se možná dovíme v příštích týdnech.
Milan Šarapatka
Covid? Churchilla na nás!
Vláda má v úmyslu požádat o další nouzový stav. A co takhle vymáhat dosavadní ochranná opatření? Bez toho nemá další pokračování stavu nouze velký smysl.
Milan Šarapatka
Hyeny v Parlamentu
Místo podpory vlády s cílem společně porazit koronavirus v České republice, razí opozice v Parlamentu heslo „Čím hůř, tím líp“.
Milan Šarapatka
V čí prospěch pane Rychetský?
ČSSD se potácí na hranici volitelnosti. Z rozhodnutí ústavního soudu čiší snaha pomoci v příštích volbách konkrétní partaji.
Milan Šarapatka
Škoda ministra Prymuly!
Profesor Prymula měl jako ministr, přes všechny své nedostatky, dosud nejlepší předpoklady pandemii covidu-19 v naší republice zvládnout.
Milan Šarapatka
Boj mocných na pozadí konfliktu v Národním Karabachu
Boj o Náhorní Karabach neboli tzv. „Černou zahradu“ má historické, etnické i náboženské kořeny. Válka si ji od roku 1988 vyžádala tisíce obětí a své zájmy v ní mají nejen Rusko a Turecko, ale i další mocnosti.
Milan Šarapatka
Válka mezi členskými státy NATO?
Naleziště plynu ve Středozemním moři přililo olej do ohně už tak špatných vztahů mezi Řeckem a Tureckem. Turecko požaduje jednání o rozdělení plynu a vyhrožuje vojenským zásahem. Ve hře je ale také reinkarnace Velkého Turecka.
Milan Šarapatka
Předseda Senátu Vystrčil je ve své pýše jen malou figurkou na šachovnici velmocí
USA a Čína spolu dnes soupeří o dominaci v oblasti Pacifiku (kam patří i Tchaj-wan) a my jim, v osobě Miloše Vystrčila, sloužíme jako lakmusový papírek. Přece si sami nebudou špinit ruce.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 228
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2206x
V letech 2013-2017 jsem byl nezávislým poslancem Parlamentu ČR.