Návštěva Dalajlámy rozdělila vládní koalici a protestujeme proti rezoluci UNESCO, kterou jsme nikdo nečetli.
Včerejší den ovládly na naší politické scéně dvě zdánlivě pozoruhodné události. První byla návštěva Jeho Jasnosti Dalajlámy v Praze a jeho přijetí ministrem Hermanem. A tou druhou pak protestní usnesení poslankyně ODS Černochové proti protiizraelské rezoluci UNESCO, která odepřela náboženský vztah Židů (ale i křesťanů) k historickým památkám Jeruzaléma. Místo aby je spravedlivě propojila se všemi třemi monoteistickými náboženstvími, přisoudila je pouze Islámu.
Dalajláma je nepochybně, i pro mne, velkou náboženskou a morální autoritou. Jezdí do České republiky již pravidelně a za života prezidenta Václava Havla jím byl okázale přijímán. Letos jej pro změnu přijal s velkou pompou slovenský prezident Kiska. A to bylo asi ministrovi Hermanovi líto natolik, že uspořádal setkání s dalajlámou přímo na ministerstvu kultury. Pan Herman má nepochybně právo se, jako svobodný občan naší demokratické země, potkat s kýmkoli. Na druhé straně, jako ministr naší vlády, měl, podle mého, respektovat většinový názor tohoto kolektivního orgánu, potažmo svého nadřízeného, premiéra Sobotky. Což nejspíš podle premiérovy vyhrocené reakce nerespektoval. A co se týká otevřeného dopisu čtyř nejvyšších představitelů naší země k návštěvě dalajlámy, použiji včerejší slova ministra zahraničí Zaorálka, i když použitá v jiné souvislosti: „Někdy je důležité mlčet“.
Dolní sněmovna parlamentu se včera také díky horečné iniciativě poslankyně ODS Černochové zabývala mimořádným bodem, rezolucí organizace UNESCO. Navrhly ji muslimské státy s cílem podpory Palestinců a byla přijata za absence většiny evropských zemí. Přisuzuje totiž historické památky v Jeruzalémě, jako jsou například Zeď nářků nebo Chrámová hora, výhradně muslimům, místo toho aby, jak je po staletí pravidlem, náležely všem třem skupinám věřících, tedy křesťanům, židům i muslimům. Izrael jsem měl možnost navštívit. Obdivuji tuto zemi, přes všechny její problémy, zejména pro schopnost jejich obyvatel vybudovat v nehostinné polopoušti Středního východu „kvetoucí zahradu“. A jsem přesvědčen, že Jeruzalém, Betlém a další biblická místa mají patřit, tak jako tomu bylo vždy, skutečně všem. S rezolucí UNESCO se proto také nemohu ztotožnit.
Rezoluci a negativní reakci na ni ze strany Izraele a mezinárodních židovských kruhů komentovala široce všechna česká média. Nikde se však neobjevilo ani náznakem její reálné znění. V Parlamentu následně paní poslankyně Černochová spolu s další poslankyní ODS Němcovou navrhly usnesení, které rezoluci UNESCO odsoudilo a doporučilo vládě ČR, jak má v této věci dále postupovat. A přitom rezoluci, až na pár výjimek, nikdo neměl v Parlamentu k dispozici natož aby ji četl! Usnesení bylo přijato většinou 119 hlasů. 119 poslanců hlasovalo pro něco, co ani neviděli. Ale četli o tom v novinách…… Nepřipomíná vám to něco? Třeba spousty petic odsuzujících po roce 1968 dokument Pražského jara „Dva tisíce slov“ aniž by jejich signatáři věděli, co je v něm napsáno? Ale v Rudém právu o tom přece napsali všechno……
