Proč jsme už zase papežštější než papež?

Sankce vůči Rusku nefungují, naopak ohrožují nově nabytou, křehkou ekonomickou prosperitu České republiky.

Podle posledních údajů zveřejněných odbornými institucemi se jasně ukazuje, že sankce uplatňované vůči Rusku vůbec nesplnily svůj původní účel. Tedy přinutit Rusko ustoupit ze svých pozic vůči Ukrajině a ukončit podporu východoukrajinských ruskojazyčných oblastí.

Naopak, ekonomické sankce podstatně více poškozují ty, kteří je uplatňují, než Rusko samotné.

Rusko totiž reagovalo na uplatněné sankce velmi rychlou změnou orientace na nové partnery. A ukázalo se, že pro asijské země, země latinské Ameriky, například Japonsko, Čínu, Koreu, Chile ale i Turecko a další, byly sankce EU vůči Rusku přímo „darem z nebe“.

Vídeňský ústav pro výzkum hospodářství WIFO zveřejnil ve své analýze informace, že sankce vůči Rusku, spolu s poklesem ceny ropy, přijdou Evropu velmi draho. Ztráty mohou dosáhnout až 100 mld. EUR a o práci přijdou možná 2 miliony zaměstnanců. Největší ztráty údajně utrpí státy Pobaltí a Německo.

Ale také v České republice se sankce již negativně projevily, a to dramatickým propadem vývozu do Ruska, o celých 40%.Opakovaně jsme tak jižopustili ruský trh. Poprvé z vlastní vůle na začátku 90. let v pošetilé představě, že na nás na Západě již všichni čekají. A nyní pod diktátem z Bruselu, za vydatné pomoci jeho poslušných českých pomocníků. Opakovaný odchod z tradičního trhu takového významu je pro náš export významnou ztrátou. A navíc tento trh již možná opouštíme definitivně, neboť Rusko si velmi rychle za nás našlo náhradu, a budeme to naopak my, kdo se bude muset velmi snažit o získání alternativních odbytišť pro naši produkci, které by ruský trh nahradily.

Za nemenší pozornost také stojí fakt, že vývoz USA do Ruska za stejné období naopak vzrostl o více než 6%! A stejně tak se některým globálním západním společnostem daří, nehledě na sankce, pokračovat ve výhodné spolupráci s ruskými partnery. Příkladem může být prohloubení spolupráce mezi Gazpromem a firmou Royal Dutch Shell při zkapalňování ruského plynu, ohlášené minulý týden na ekonomickém fóru v Petrohradě. Je to prostě jako ve známém Orwellově románu Farma zvířat….“Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá z nich jsou si rovnější!“

O to paradoxnější jsou proto personifikovaná prohlášení našeho ministra zahraničí Zaorálka a některých dalších vládních představitelů ve smyslu, že (my) prodloužíme sankce do konce roku a Rusko přijde s prosíkem.

Vypadá to, že naši vládní představitelé nemají vůbec na zřeteli ekonomické a další zájmy České republiky. Jsme opravdu takovým vazalem Bruselu, bez vlastní vůle a možnosti (minimálně) spolurozhodování o našem osudu, jak předvádějí? Ministři české vlády jsou ve vládě přece především proto, aby pracovali ve prospěch naší republiky, nikoli slepě prosazovali názory americké diplomacie a bruselské byrokracie. Pokud tomu tak není, nemají v české vládě místo!

Osobně tato unáhlená, a pro naši ekonomiku nevýhodná, rozhodnutí odsuzuji a pokud bych měl možnost rozhodování v těchto záležitostech ovlivňovat, nikdy bych takto bezpříkladné poškozování zájmů České republiky nedopustil.