Kdo může za krvavý pátek?

Ať se již jednalo o náhodu nebo koordinované útoky, minulý pátek bude pro Evropu navždy dalším výstražným mementem.  

Při teroristických útocích v Kuvajtu, Francii a Tunisku během jediného dne zemřelo nejméně 77 obětí a stovky dalších byly zraněny. V Sousse, v Tunisku byla většina obětí z Evropy a jen náhodou mezi nimi nebyli naši spoluobčané.

K útokům se přihlásil Islámský stát a je jednoznačné, že jeho bojovníci po celém světě tak vyslyšeli výzvu k vystupňování útoků proti nevěřícím během současného ramadánu. Útoky se zařadily po bok nedávným masakrům v redakci Charlie Hebbdo v Paříži, v židovském muzeu v Bruselu a dalším. Bez ohledu na to, kde k jednotlivým útokům došlo, je paradoxní, že jejich pachateli nejsou zpravidla nějací utečenci z Afriky, zvyklí na zabíjení, ale naši evropští spoluobčané, Francouzi, Britové, jejichž rodiny žijí v evropských zemích po několik generací. Stejně tak se ale klidně může jednat podle pasu o Němce nebo Američany, nebo dokonce i Čechy.

Proč tito Francouzi, Britové a další vlastně inklinují k Islámského státu? Co je příčinou toho, že se druhá nebo třetí generace imigrantů v těchto zemích radikalizuje natolik, že je schopná odvrhnout všechny atributy „pohodlného“ evropského života, po kterém tolik toužili jejich rodiče, a začít zabíjet ve jménu Alláha všemohoucího?

Příčinou jejich radikalizace je především neschopnost minulých i současných vlád Velké Británie, Francie a dalších zemí. Neschopnost integrovat potomky imigrantů ve svých majoritních společnostech, neschopnost poskytnout jim stejné příležitosti jako mají (z jejich pohledu) Ti ostatní. Výsledkem je jejich příklon k fanatickému konzervativnímu islámu, neboť ten jim nabízí nový smysl života a pocit, že někam patří. Jejich novým, spravedlivějším světem se stává umma, společenství věřících.

Jsou to proto vlády výše uvedených zemí, které jsou dnes hlavními cíli ale současně i viníky dřívějších i současných teroristických útoků!

Je také zřejmé, že se i Česká republika dříve nebo později stane cílem útoků, podobných těm v Paříži nebo Bruselu. Patříme k západní Evropě, posíláme své vojáky do boje proti islamistům, máme v Praze množství židovských památek. Měli bychom s tím proto počítat a připravovat se intenzivně na obranu proti takovým útokům. A především bychom měli velmi promyšleně a systematicky pracovat v oblasti imigrační politiky, neboť my si dnes, kdy je radikální islám na postupu, chyby, kterých se dopustily západní vlády, nemůžeme dovolit!