Slova místo činů….

V reakcích na pařížské drama jsme slyšeli mnoho slov z úst našich politiků. Činy jsme však neviděli žádné.

V reakcích našich politiků na pařížské drama jsme slyšeli všechno možné. Soustrast,  solidaritu a podporu Francii, proklamace o evropských hodnotách, nebo svalování viny na imigranty, na Merkelovou, na Obamu, Putina…….

Co mně v nich ale absolutně chybělo, byla představa, jak se bude Česká republika proti podobným útokům bránit a jaká opatření pro to naše vláda udělá. Považuji totiž za zřejmé, že se dříve nebo později „hněv Islámského státu“ obrátí i k nám.

Dnes je evidentní, že se v případě nebezpečí islámského terorismu nemůžeme spoléhat na ochranu mezinárodního společenství, EU, dokonce ani na NATO, jehož jsme členy. Již před časem šéf NATO Stoltenberg odmítl možnost použití sil NATO pro zastavení ilegální imigrace. Právě ta je ale největším ohrožením Evropy od druhé světové války. Zdá se, že NATO má zcela jiné cíle než obranu svých členských států v Evropě. Ve skutečnosti NATO, prostřednictvím svého členského státu, Turecka, naopak Islámský stát podporuje. Zbraněmi, logistikou, ale i ekonomicky. Západní aliance sice údajně bombarduje islamistické cíle, ale nikdo již nebombarduje kilometrové fronty kamionů, které vezou ukradenou ropu z Iráku do Turecka. Tam ji nakupují firmy ze zemí EU, a tím sponzorují teroristy z ISIL.

Pro nás to znamená, že si s obranou proti islámskému terorismu budeme muset pomoci sami. Určitě ale ne hloupým pokřikováním „ Islám v ČR nechceme“ na náměstích. Všichni ti Konvičkové, Černochové, Lidinští nebo Okamurové a další svými exhibicemi a vyvoláváním strachu a hysterie zájmům našeho národa naopak spíše škodí. Na druhé straně mu nepomáhá ani „islámská a imigrantská pátá kolona v Čechách“, například ministr Dienstbier, který chce přivést do Čech 30.000 imigrantů ročně nebo pan Schwarzenberg nadšený ze zániku tradičních evropských národů a vzniku jakéhosi euroarabskoafrického „všenároda“. Naopak.

Českou republiku bude muset proti tomuto nebezpečí chránit naše česká armáda, naše česká policie a české tajné služby. Jsou toho ale schopny?

Premiér Sobotka například v sobotu prohlásil, že nejsou žádné informace o tom, že by České republice v souvislosti s tím, co se stalo ve Francii, aktuálně něco hrozilo. To tedy, vzhledem k současné pověsti českých tajných služeb opravdu moc neznamená. Otázkou spíše je, zda mají šanci získat ohledně těchto akcí vůbec nějaké informace. České vojenské zpravodajství se, díky medializovaným průšvihům, totiž de facto vyřadilo ze systému poskytování informací v rámci NATO. Muslimská komunita u nás je naopak velmi malá a uzavřená a je proto velmi obtížné pro bezpečnostní složky získat v ní jakýkoli přístup k informacím o tom, co se uvnitř této komunity děje. Podle ojedinělých vyjádření jejích představitelů (podpora šárii atd.) to však asi nebude nic pozitivního.

Česká armáda se za posledních 25 let několikrát zmenšila a prochází prakticky permanentními přeměnami. Změnila se za tu dobu v jakýsi expediční sbor, který má údajně chránit naše české zájmy v dalekém Iráku, Afganistánu nebo jinde. No nevím, ale ve vojenské přísaze příslušníka české armády jsem nenašel o Afganistánu ani Iráku ani slovo…..

Tato armáda však rozhodně není v současnosti schopná plnit svoji základní úlohu. To jest obranu naší republiky, našeho území a našich obyvatel. Musí se proto urychleně změnit. Musí změnit svoji doktrínu z boje za bůh ví čí zájmy kdesi v zahraničí na reálnou obranu naší země.

Je nejvyšší čas přejít od planých slov k činům. Politici by měli konečně přestat řešit své partikulární politické zájmy a začít se zabývat tím, proč je občané do jejich funkcí zvolili. Ochranou zájmů České republiky. Bude-li to třeba i mocenskými prostředky. Času moc nezbývá!