ČSSD se potácí na hranici volitelnosti. Z rozhodnutí ústavního soudu čiší snaha pomoci v příštích volbách konkrétní partaji.
První, co mne napadlo poté, co média zveřejnila diskutované rozhodnutí Ústavního soudu ohledně volebního zákona, byla právnická otázka „Cui bono?“, v čí prospěch tedy ústavní soud rozhodl tak, jak zní jeho verdikt. A proč rozhodoval právě nyní, s tříletým zpožděním a již po vyhlášení říjnových voleb. Neústavnost voleb, jak zní v odůvodnění soudu? A proč nyní, když to dvacet let nevadilo a podle dosavadního volebního zákona proběhly již patery volby?
Odpověď je ale, podle mne, zřejmá. Pod dosavadní úpravou volebního zákona, kterou nyní označil ÚS pod vedením Rychetského za protiústavní, není totiž podepsán nikdo jiny než tentýž Pavel Rychetský, coby tehdejší místopředseda Zemanovy vlády. Změna volebního zákona měla tehdy před 20 lety posloužit, kromě pojištění „korýtek“ a benefitů protagonistům „oposmlouvy“ (ČSSD a ODS), především k usnadnění vládnutí velkým partajím a snad i k postupnému přechodu ke kvazi většinovému systému, kdy by se ve Strakovce střídaly pouze dvě velké strany. Tato konkrétní snaha mně byla veskrze sympatická, neboť není nic horšího než nestabilita vládnutí koaličních vlád, viz příklady ještě před pár lety z Itálie nebo i od nás za První republiky a i nyní.
Leč situace na politickém kolbišti se za dvacet rapidně změnila. Nejen pro ODS, která se pohybuje kolem 10%, ale především pro ČSSD, která je fakticky na vyhynutí. Vzhledem ke kvalitě některých jejich reprezentantů se, bohužel, není čemu divit.
No a aby měla ČSSD větší šanci přežít, je tedy potřeba upravit volební zákon tak, aby se dostalo více hlasů stranám, které se potácejí kolem hranice ne/volitelnosti (5%). Ve stejné situaci jsou mimochodem i komunisté, no a Pavel Rychetský byl přece postupně členem jedné i druhé strany.
