"Odpusťte mu, vždyť neví, co činí." - Zaplať PánBůh, že nepřišel rozkaz se bránit, byl by to děsný masakr nejen armády ale i civilů. Aneb Pohled záklaďáka v aktivní službě u ženijní brigády ve Fučíkových kasárnách v Pardubicích. :

1) z 20. na 21. srpna 1968 ve službě jako velitel stráže autoparku a věznice

2) v cca 23 hodin rozkaz odvolat strážné z autoparku, že je vyhlášen poplach a budou vyjíždět vozidla. Už v těch 23 hodin se dozvídáme, že nás obsazují armády Sovětského svazu, Německa, Polska, Maďarska a Bulharska.

3) Stahuji se se strážnými na strážnici a čekám podle předpisů na další rozkazy. V té době až do rána si myslíme, že šlo o bojový poplach a že jdeme do války. Umocňujete to i zpráva rozhlasu kolem jedné oznamující důležitou zprávu a výzvu zbudit sousedy, Na tu zprávu marně čekáme hodiny - rozhlas nevysílá.

4) Zbytek noci hlavně přemýšlím, že jdu do války, že mne mohou zabít a že tedy musím toho druhého bez váhání zastřelit dřív než on mne. Vůbec mne nenapadá se někde zašít. Prostě jsem připraven splnit rozkaz a bránit svou vlast proti jakémkoliv útočníkovi

5) Teprve po sedmé ráno se dozvídáme, že do války nejdeme, že při tom poplachu vyjížděla vozidla se spojkami, aby svezla lampasáky do kasáren, aby tam udrželi klid a zabránili případně nějakým pokusům o obranu proti okupačním vojskům.

6) Přiznám se, že mi spadnul kámen ze srdce, že se válka nekoná

7) V následujících při jednání velitele posádky s okupanty dnech brigáda nastupuje na buzerák. Kolem kasáren občas projede průzkumné vozidlo. Jinak vcelku klid.

8) Základáci mají zákaz opouštění kasaren, výcvik neprobíhá. Přesto se dostávám na kole ven když drze projíždím bránou se záminkou, že jako zbroíř musím kontrolovat dislokované sklady a zařízení. V lesíku na našem cvičišti u Chrudimky jsou desítky polských tanků a spousta vojáků. Diskutovat s nimi moc nejde, ale už je vidět, že si uvědumují, že byli zneužiti

9) Dále nás mazáky hlavně zajímá zda nás pustí v září do civilu - Naštěstí pustili

Opravdu v tom křivém zrcadle nevypadáte zrona nejlíp, pane Šarapatko.

Že by to bylo z toho vysávání státního cecíku?

"Potupnou kapitulaci"? Vzhledem k poměru sil - stát normální velikosti napadený supervelmocí - se podařilo dojednat relativně výhodné podmínky kapitulace. Žádná "dělnicko-rolnická vláda", jak původně plánovali.

Jak pravil klasik, "jako bratrská pomoc to stojí za nic, ale jako okupace to docela ujde."

Ještě větší zlo, než sám Brežněv a jeho kremelští komunisté, byli naši vlastní zrádci.

Čeští kolaboranti, normalizační komunisté, naši vlastní Jidáši, co ochotně plnili rozkazy Kremlu a byli "papěžštější než papež". To zlomilo vaz tomuto národu, jeho morálce a odhodlání.

A nebylo jich málo! KSČ měla 1 milion členů + další ochotní pomahači z řad "nestraníků". Takže to bylo minimálně 10% obyvatelstva!

A do dneška neradi slyší, že ten komunista, který "vstúpil" po roce 1968, neměl rovnou páteř.

Chtít po civilistech, aby s holýma rukama bojovali proti přesile po zuby ozbrojených statisíců vojáků a několika tisíců tanků, to může skutečně jen trouba. Já si myslím, že (hlavně Pražané) zaslouží uznání alespoň za ten odpor, který v rámci možností kladli.

Vy jste fakt slizkej chlap. Vlastně ne chlap. Jenom slizkej.

Spíš rozumnej naž slizskej...

Jako dítě jsem obzvláště "miloval" ty, kteří po válce vylezli ze sklepů a prohlásili se za partyzány. Bylo jich dost.

Po osmdesátém devátém jsem si "nesmírně vážil" všech, kteří se dodatečně přihlásíli k disidentům. Jejich počet ještě není konečný.

Dneska chovám "neskonalou úctu" ke všem, kteří nám vysvětlují, co kdo z nás kdysi udělal úplně blbě a konečně mi sdělují, co jsem si tehdy měl myslet. Takoví se kolem každého výročí přímo rojí.

Zvláštní "poděkování" pak patří těm, kteří mi umožnili konečně ideově prohlédnout a pochopit, že každý, kdo nebyl ochoten se před padesáti lety nechat v Moskvě popravit či nepovažoval za svou vlasteneckou povinnost nechat se alespoň zavřít, byl jen zbabělá sketa.

A opravdu jim nepřeji, aby své "ideály" měli někdy možnost uplatnit v praxi a projevit přede všemi svoje hrdinství.

Jen tak mimochodem, dá se říct, že možná půlka národa na sovětské okupaci velice vydělala, protože mohli nastartovat své komunistické kariéry na hřišti, které bylo najednou dost volné

A podle toho to take s hospodarstvim vypadalo.

Cit: "Avšak nestalo se tak. V roce 68 jsme se přikrčili před Sověty a dnes se, pro změnu, krčíme před jinými."

Před kým se tedy dnes krčíte Vy?

U nejvyšších představitelů je to jasné. Prezident se kvůli zájmům Nejedlého a spol. krčí před Ruskem a Čínou. Premiér se zase kvůli dotacím krčí před EU.

A Vy?

ÓÓÓ vy hrdino.

Usuzujete z čeho pane?